Náhrada za ztrátu na výdělku způsobená pracovním úrazem nebo nemocí z povolání

Odečet minimální mzdy u uchazečů o zaměstnání evidovaných na úřadu práce po novele zákoníku práce č. 181/2018 Sb.

V obecné rovině platí, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti způsobená pracovním úrazem, nebo nemocí z povolání, náleží ve výši rozdílu mezi výší průměrného výdělku za tři poslední měsíce, bezprostředně předcházející úrazu, nebo zjištění nemoci z povolání a výší výdělku po úrazu, nebo po zjištění nemoci z povolání, s případným připočítáním invalidního důchodu, poskytovaného ze stejného důvodu. Pokud je však poškozený zaměstnanec evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a v období od vzniku úrazu, či zjištění nemoci nikde nepracoval, považuje se za jeho výdělek po pracovním úraze, či nemoci z povolání minimální mzda ve smyslu § 271b odst. 3. Přestože se výše průměrného výdělku z období před úrazem, či nemocí, z kterého se renta počítá, každoročně nařízením vlády zvyšuje (je valorizována), je růst minimální mzdy výrazně rychlejší.

V souvislosti s platností novely, která je účinná počínaje dnem 1. 10. 2018 se u nás začaly množit dotazy na způsob uplatňování této novely. Protože v této souvislosti vzniklo mezi příjemci této náhrady za ztrátu na výdělku (renty), tedy mezi tzv. „rentiéry“ velké množství nejasností a nesprávné interpretace zákona, z čehož vzniklo mnoho nervozity, uvádíme zde správný výklad tohoto ustanovení.

1. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (renta), která vznikla pracovním úrazem, nebo nemocí z povolání, byla zakotvena a uplatňována v zákoníku práce již mnoho let. Proto se objevuje již ve starém zákoníku práce, který nesl č. 65/1965 Sb., a nyní i v aktuálním znění zákoníku práce č. 262/2006 Sb., v platném znění.
2. Je nutno zdůraznit, že současná novela zákoníku práce, tj. zák. č. 181/2018 Sb., se vztahuje výhradně na aktuální znění zákoníku práce, tedy to, které má číslo 262/2006 Sb. To v praxi znamená, že se vůbec nevztahuje na náhrady za ztrátu na výdělku vzniklé za účinnosti starého zákoníku práce, tedy zákona č. 65/1965 Sb. (novelu nyní nebylo možné navrhnout a schválit tak, aby se týkala i starého zákoníku práce, neboť by se jednalo o nepovolenou retroaktivitu – zpětnou platnost – zákona). Pokud tedy byla některému z příjemců renty tato náhrada přiznána podle tohoto starého zákoníku práce, současná novela upravující odečet minimální mzdy na úřadu práce, se ho vůbec netýká. Stejně tak se netýká ani těch rent, které byly podle stejného (starého) zákona přiznány, avšak jejich příjemci nepracují ani nejsou evidováni na úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání a jejich rentu jim vyplácí pouze příslušná pojišťovna. U těchto příjemců rent (náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti) zůstává v platnosti původní výpočet jejich renty stanovený tehdejším § 195 zákona č. 65/1965 Sb. Zde se při výpočtu neodečítala minimální mzda, nýbrž tzv. „fiktivní mzda“. To v praxi znamenalo, že u nepracujících příjemců byla odečítána tehdejší buď minimální mzda, nebo průměrná mzda ze zaměstnání, které by mohl poškozený zaměstnanec po svém pracovním úrazu, či nemoci z povolání vykonávat (byla mu nabídnuta a bez vážných důvodů ji odmítl vykonávat). Pokud tedy v takovém případě pojišťovny u nepracujících poškozených zaměstnanců odečítají minimální mzdu, v současné době budou odečítat i nadále mzdu v její aktuální výši, tzn. vždy zákonem zvýšenou.
3. V případě, že se zaměstnanci stal pracovní úraz, či mu byla zjištěna nemoc z povolání již za účinnosti aktuálního zákoníku práce, tzn. zákona č. 262/2006 Sb., který je účinný od 1. 1. 2007, současná novela 181/2018 Sb., se na něj vztahuje. Je přitom naprosto nepodstatné, kdy v období od 1. 1. 2007 až do současnosti pracovní úraz utrpěl, či kdy mu byla nemoc zjištěna.
4. Současná novela zákoníku práce, která upravuje výhodněji odečet minimální mzdy u výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku (renty) při vedení poškozeného zaměstnance v evidenci nezaměstnaných na úřadu práce je účinná počínaje 1. 10. 2018. V jejích přechodných ustanoveních je stanoveno, že se vztahuje na všechny poškozené zaměstnance, kterým vzniklo na odškodnění právo podle § 271b odst. 3, nebo podle § 371, odst. 3 (u druhého paragrafu jde o původní paragraf, který náhradu upravoval při vzniku tohoto zákoníku práce a který byl později novelizací zrušen). To znamená na všechny poškozené zaměstnance, kterým byla náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (renta) přiznána dle zákona č. 262/2006 Sb.
5. V praxi se podle novely postupuje tak, že je nově při výpočtu renty zohledněna výše minimální mzdy, platná ke dni první evidence uchazeče o zaměstnání do seznamu nezaměstnaných na úřadu práce, pokud se tak stalo po 1. 1. 2007.
6. Počínaje dnem 1. 10. 2018 se začne při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku (renty) uchazečů o zaměstnání vedených v evidenci nezaměstnaných na úřadu práce používat minimální mzda ve výši platné ke dni jejich první evidence na úřadu práce.
7. Případný rozdíl, vzniklý mezi současnou výší minimální mzdy, která byla poškozenému při výpočtu jeho renty pojišťovnou odečítána do 30. 9. 2018 a její výší platnou ke dni jeho první evidence v seznamu nezaměstnaných na úřadu práce se za období ode dne jeho první evidence do 30. 9. 2018 zpětně nedoplácí.
8. V případě, že by snad pojišťovna takové stanovisko zaujala, tak je nutné zdůraznit, že v zákoně není nikde stanoveno, že v případě, pokud poškozený zaměstnanec poté, co byl po nějaký čas nejdříve veden v evidenci nezaměstnaných na úřadu práce, začal následně znovu pracovat a poté v dalším období opět o práci přišel a byl znovu evidován v evidenci nezaměstnaných na úřadu práce (přerušovaná evidence), se na něj ustanovení o první evidenci nevztahuje. Tudíž poškození zaměstnanci, kteří mezi tím, co byli vedeni v evidenci nezaměstnaných na úřadu práce, také pracovali, mají právo na stejný odečet minimální mzdy jako ti poškození, kteří byli nepřetržitě evidování v evidenci nezaměstnaných na úřadu práce.
9. Těm poškozeným zaměstnancům, kteří po vzniku pracovního úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, po stabilizaci svého zdravotního stavu začali okamžitě pracovat bez evidence v seznamu nezaměstnaných na úřadu práce (třeba i na jiném místě, či v jiném pracovním zařazení a s nižší mzdou, nebo u jiného zaměstnavatele) a následně zaměstnání ztratili a nechali se zaevidovat do seznamu nezaměstnaných na úřadu práce, se při výpočtu renty neodečítá minimální mzda, nýbrž jejich průměrná mzda dosažená po pracovním úraze či nemoci z povolání a před jejich evidencí na úřadu práce. Náhradu za ztrátu na výdělku (rentu) musí v tomto případě poškozený zaměstnanec i po jeho evidenci do seznamu nezaměstnaných na úřadu práce dostávat ve stejné výši, jakou pobíral, když po úraze či nemoci pracoval.
10. Obecně zákon stanoví, že: „Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.“ V praxi to znamená, že se v závislosti na evidenci do seznamu nezaměstnaných na úřadu práce náhrada nepřepočítává. Pouze trvá právní nárok na každoroční valorizaci základu pro výpočet renty, kterou provádí svým nařízením Vláda ČR.
11. Pro úplnost je nutné zdůraznit, že v případě, pokud vznikne jakákoliv nejasnost, či jakýkoliv spor mezi plátcem renty (pojišťovnou) a poškozeným příjemcem náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (renty) o správnosti uplatňování zmíněné novely zákoníku práce, je jediný závazný výklad tohoto ustanovení zákona oprávněn podat pouze nezávislý soud. Je tedy zcela nedůležité jaké právní stanovisko k problému zaujme jakýkoliv jiný subjekt, včetně ministerstev, Parlamentu ČR a úřadů práce.

Shrnutí:

• Příjemcům náhrad za ztrátu na výdělku, kteří v současné době nepracují, se nebude již zvyšovat minimální mzda, jako odpočet od renty, ale zůstane v současné výši i příští rok a roky další.
• Příjemcům náhrad za ztrátu na výdělku, kteří pracují, se samozřejmě odečítá výše mzdy. Pokud přestanou pracovat, bude jim z výše renty odečítána minimální mzda ve výši, která byla v době, kdy nastoupili do zaměstnání. Dále se zvyšovat nebude i při další opakovanému pracovního poměru a jeho ukončení.
• Pokud je nově vyměřena náhrada za ztrátu na výdělku, bude odpočet minimální mzdy vždy v takové výši, která byla v době stanovení náhrady za ztrátu na výdělku. Dále se zvyšovat nebude, i když výše minimální mzdy poroste.
• Není pravda, že je možné nyní požádat o snížení odpočtu minimální mzdy ke dni, kdy byla náhrada za ztrátu na výdělku stanovena. Tato retroaktivita není možná. Výchozím bodem je 1. 10. 2018, kdy vstoupila novela zákoníku práce v účinnost.