- Když získám přes zdravotní pojišťovnu (dále ZP) pomůcku, je mým majetkem. Některé pomůcky jsou pojišťovnou pouze „zapůjčeny“, zůstávají tedy jejím majetkem a je tedy třeba je vrátit, případně je nechat „vyřadit“ jako nerepasovatelné. V praxi se jedná např. o vozíky, polohovací postele a další…
- Zdravotní pojišťovna mi zaplatí vybranou pomůcku bez ohledu na její cenu. Zákon o veřejném zdravotním pojištění uvádí, že z pojištění je hrazena nejméně ekonomicky náročná varianta pomůcky s ohledem na zdravotní stav jejího uživatele. V příloze zákona jsou navíc u většiny pomůcek uvedeny max. ceny. Pokud potřebujete pomůcku dražší, je tedy třeba argumentovat především tím, že tato pomůcka lépe odpovídá vašemu zdravotnímu stavu.
- Pojišťovna mi bez problémů zaplatí i několik pomůcek zároveň. Souběh je např. podle metodiky VZP zakázán u mechanického a elektrického vozíku či např. u polohovací postele a mechanického vozíku. Argument, že elektrický vozík nelze vždy používat i v interiéru, pojišťovny neberou jako směrodatný a odkazují tuto věc jako „sociální situaci“ na jiný rezort státní správy. V této věci bude nutná společná debata ministerstva zdravotnictví a ministerstva práce a sociálních věcí.
- Pokud si vyberu dražší pomůcku, může mi přispět ještě obec či úřad práce. V rámci sociální reformy již obce ani úřad práce nepřispívají na „zdravotnické prostředky“ hrazené z prostředků zdravotního pojištění, proto nelze v rámci běžných příspěvků pro osoby s handicapem získat dofinancování pomůcky poskytnuté zdravotní pojišťovnou. Obrátit se ale můžete např. na nadace, které v ČR působí, případně se můžete pokusit sehnat si jiného sponzora.
- Když mě propustí z nemocnice, půjčí mi domů pomůcky. Ani toto bohužel není v dnešní době obvyklé. Často se stává, že jsou osoby (např. po amputaci končetiny) velmi rychle propuštěny do domácího ošetřování a ocitnou se doma bez potřebných pomůcek. Než si stihnou vyřídit vlastní, mohou pomoci např. půjčovny pomůcek, které fungují většinou pod neziskovými organizacemi.
- Na novou pomůcku od pojišťovny mám vždy nárok tzv. po směrné době užití. V příloze zákona o veřejném zdravotním pojištění je u každého typu pomůcky uvedena také tzv. směrná doba užití. To v praxi znamená, že po této době můžete zkusit požádat o novou pomůcku. Ale bohužel ani zde není stoprocentní, že vám novou pomůcku pojišťovna dá, pokud totiž revizní technik zjistí, že vaše pomůcka je v dobrém stavu a lze ji ještě dále používat. Pojišťovna může říci, že vám prozatím novou pomůcku nedá.
- Když si sám koupím pomůcku, pojišťovna mi na ni může zpětně přispět. Není to běžný postup, aby pojišťovna zpětně přispívala na již zakoupenou pomůcku. Proces získání pomůcky přes pojišťovny je totiž jiný, než když v obchodě koupíte pomůcku vy sami. Se zpětným přiznáním je problém i kvůli vlastnictví pomůcky. Zpětné přiznání je ale možné u příspěvku na pomůcky, o které lze požádat na úřadu práce, jde ale o pomůcky „nezdravotnické“ – tedy např. ližiny, schodišťové plošiny, schodolezy, apod.
- Pokud si na pomůcku část peněz přispěji, jsme s pojišťovnou „spolumajitelé“. Bohužel i tahle oblast je nedořešená a vyžadovala by lepší právní úpravu. I když si totiž např. na lepší aktivní vozík přispějete „ze svého“, nestáváte se automaticky spolumajitelem pomůcky. Pokud tedy následně z nějakého důvodu pomůcku pojišťovně vracíte, nedají vám automaticky zpět vložené peníze.
- Když se mi pomůcka pokazí, pojišťovna mi bez problémů dá novou. Pokud ještě neuplynula tzv. směrná doba užití, je spíše pravděpodobné, že se pojišťovna pokusí pomůcku opravit, např. u vozíků pak hradí pojišťovna 90 % z ceny opravy.
- Pojišťovna mi vždycky dá novou pomůcku, když o nějakou žádám. Stále častěji se setkáváme s tím, že pojišťovna dává svým klientům na základě poukazu pomůcky již repasované (tedy nikoli nové, ale opravené po předchozím uživateli). Stává se to především v případech, kdy se jedná o starší, méně aktivní osoby a mechanické vozíky.
Lucie Marková