Vážená paní ministryně,
obracím se na Vás jménem zdravotně postižených osob s nemocí Charcot – Marie – Tooth, sdružených ve spolku Společnost C-M-T, a to ve věci chystané novely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. Rádi bychom diskusi kolem této novely rozšířili i o naše argumenty.
První věcí je chystaná valorizace příspěvku na péči, kdy stát hodlá tento příspěvek zvýšit všem o 10%. Valorizace je jistě správná, vždyť příspěvek na péči nebyl za svoji existenci nikdy zvýšen. Nelíbí se nám ale, že z důvodu nějaké falešné rovnosti dostanou všichni přidáno stejně. Přitom je dlouhodobě známo, že ti, kteří pobírají příspěvek na péči III. nebo IV. stupně a jsou závislý na pomoci druhých 24 hodin denně, nejsou svého asistenta schopni z příspěvku na péči zaplatit, takže se často zadlužují a k jejich zdravotnímu hendikepu přibývá obrovský problém sociální. Kritická situace těchto lidí s celodenní potřebou pomoci se navrhovanou valorizací nezmění. Tito lidé by podle nás měli být podpořeni výrazně více, než je navrhováno. Cílem sociálně spravedlivého státu a jeho vlády by měly být takové příspěvky na péči, které budou odpovídat reálné potřebě konkrétního člověka s postižením v takovém rozsahu, aby mohl žít samostatným a svobodným způsobem života v přirozeném prostředí.
Druhým velice závažným a stále přetrvávajícím problémem je samotné posuzování těžce tělesně postižených s celodenní potřebou pomoci, kteří jsou však mentálnězdravými jedinci. Nejedná se pouze o modelovou situaci, můžeme uvést konkrétní případy. Za stávající dikce zákona o sociálních službách nemůže být osobám, které nejsou schopny vykonávat ani jednu ze základních životních potřeb, kromě toho, že umí komunikovat a jsou orientovány, přiznán IV. stupeň příspěvku na péči. Dle ust. § 8 zákona o sociálních službách platí, že příspěvek na péči ve IV. stupni je možné přiznat pouze osobě, která není schopna vykonávat 9 nebo 10 základních životních potřeb. To znamená, že lidé s nejtěžším postižením, kteří jsou odkázáni na pomoc druhého 24 hodin denně, ale jsou orientováni a umí komunikovat, nemají nárok na IV. stupeň příspěvku na péči.
Vypíchli jsme jen dva problémy, i když víme, že nutná by byla zásadní změna celé koncepce příspěvku na péči a pojetí osobní asistence. Věříme, že i naše názory vezmete v potaz při přípravě novely zákona o sociálních službách.
Za výbor Společnosti C-M-T
Mgr. Michal Šimůnek
