Bizarní útvary zasněžených stromů a keřů v areálu lázeňského parku ve Velkých Losinách přivítaly v týdnu od 25.11. do 3.12.2005 celkem 26 členů a rodinných příslušníků, kteří zde absolvovali víkendový, respektive celotýdenní rekondiční pobyt.
Personál hotelu Praděd opět bez chyby zajišťoval pro přítomné ubytovací a stravovací servis, zpestřený mikulášskou nadílkou s vánoční atmosférou.
Součástí pobytu byl i úterní večer při ochutnávce ryb z Vodňanska zpříjemněný místní hudební skupinou, dále jsme absolvovali prezentaci biotronických lamp, výrobků z aloe a v neposlední řadě prodejní výstavu zrcadel.
Myslím, že většina z nás se fyzicky i psychicky dostala do pohody díky absolvování procedur v lázních, kdy jsme s nostalgií vzpomínali na letní lázeňský pobyt. Škoda, že pohoda v bazénu, ve vaně či na masérském lůžku trvala pouze týden.
Pobyt plný relaxace končil páteční mikulášskou zábavou na sále v lázních, kde se někteří z nás při tanečních kreacích dostávali za hranice svých možností.
V sobotu nás už čekala jen cesta domů, tentokrát již do reality všedních dnů.
Josef Zajíc
Ve dnech 24. – 26. listopadu 2006 jsme měli možnost zúčastnit se víkendového setkání členů, rodinných příslušníků, přátel a známých Společnosti C-M-T ve Velkých Losinách.
Nejdříve jsme váhali, zda se vydat více než sto kilometrů do podhůří Jeseníků mezi lidi, z nichž jsme znali pouze jeden manželský pár. Ujišťování místopředsedkyně Společnosti C-M-T Blanky Klouzalové, že do party zcela jistě zapadneme a nebudeme se nudit, nám pomohlo v rozhodování, a proto jsme se do Velkých Losin vydali.
S lehkými rozpaky jsme vstupovali do recepce hotelu Praděd, ve kterém se celá akce konala, ale po několika minutách jsme nabyli přesvědčení, že jsme se dostali do party cca 30 lidí, kteří mezi sebou nedělají rozdíly a na to, že jsme „vetřelci“, nám dali rychle zapomenout. Po přivítání a ubytovaní jsme zapadli mezi ostatní, jako kdybychom se všichni znali odnepaměti. Program společného víkendu byl sice předem daný, avšak byl natolik variabilní, že si v podstatě mohl každý dělat, co chtěl a slovo organizovat zde zcela jistě nemělo význam nařizovat. Diskutovalo se o rozličných tématech, na procházku, jejíž cíl si zvolili podlé svého vlastního uvážení, se vydali skoro všichni. Mnozí využili nabídky slečny Flechtnerové a jejím prostřednictvím se seznámili s kosmetikou Mary Kay. Všichni přítomní, nejen děti, se těšili na večerní Mikulášskou nadílku.
Pohodový a krásný sobotní večer začal za zvuku koled, které doprovázely všechny přítomné do svíčkami osvětlené, nádherně slavnostně prostřené jídelny, ze které přímo dýchala atmosféra blížících se Vánoc. Po krátkých pronesených přípitcích a dobré večeři přišlo vyvrcholení večera – příchod Mikuláše a nezbedného čerta. Úsměvy na rtech dětí se měnily v napětí a očekávání, postupně se po tvářích některých z nich začaly kutálet slzičky. Prostě Mikulášská nadílka se vším co k ní patří… obavy z čertovského pekla a s tím spojený pláč, sotva slyšitelné básničky pro pana Mikuláše, vycházející z dětských úst a na ně bezprostředně navazující pocit radosti a štěstí z předaných dárků v podobě různých hraček, sladkostí a ovoce. Dospělí účastníci již neplakali ze strachu, nicméně mnohým slzička rovněž ukápla. Některým zřejmě dojetím nad přirozenou reakcí přítomných dítek, jiným smíchem nad básničkami, které si pro Mikuláše připravili mnozí, kteří už dětským létům dávno odrostli. Drobným dárkem byli nakonec obdarováni úplně všichni, což setkání s Mikulášem a čertem krásně završilo.
Další částí večerního programu byla aukce fotografií z předcházejících obdobných setkání členů C-M-T. O fotografie různých žánrů, na kterých se vždy někdo z přítomných poznal, byl možná až nečekaný zájem. Licitátor měl opravdu hodně práce, aby zvládl nápor koupěchtivých zájemců. Dražební kladívko nakonec vždy určilo, kdo je ten nejvíce solventní a může se stát majitelem oněch vskutku originálních záběrů. Vzhledem k tomu, že dražba byla tentokrát pojata spíše jako recese, bylo stejným způsobem naloženo i se získanými finančními prostředky a bylo za ně nakoupeno pohoštění pro všechny přítomné.
Po zbytek večera pokračovala volná zábava, opět se diskutovalo na různá témata, zazněla i nejedna písnička a do postelí odcházeli všichni s pocitem příjemně prožitého večera.
Den odjezdu měl opět volný program, a proto se znovu v hloučcích probírala různá témata, někdy veselá, jindy vážná. Mnozí využili poměrně teplého podzimního dne a opětovně se vydali poznávat krásy hostitelské lázeňské obce. Vedení Společnosti C-M-T si rovněž stačilo vyřešit své provozní záležitosti.
Jsme u konce povídání a dostáváme se opět na začátek… Tam jsme psali, že jsme váhali, zda máme jet strávit víkend do společnosti lidí, které vlastně neznáme. Věděli jsme o nich jen to, že je spojuje onemocnění jejich vlastní, případně jejich blízkých. Onemocnění, o kterém se mezi lidmi mnoho nemluví a popravdě ani mnoho neví. Ani my jsme až tak moc nevěděli. Dnes už víme. Víme ale i to, že i lidé, kteří ne vlastní vinou nemohou být zcela zdraví, dokáží být perfektní společníci, přátelé, kamarádi. Víme, že se opakovaně vrací do hotelu Praděd ve Velkých Losinách, ve kterém je čeká příjemné prostředí, ochotný a usměvavý personál v čele s provozní hotelu, opravdovou profesionálkou v oboru, paní Zdenkou Veselou.
Na závěr nám dovolte, přátelé, poděkovat ještě jednou za pozvání, za pěkný víkend, popřát vám zejména co nejpevnější zdraví, mnoho osobní pohody, šťastné a veselé Vánoce a co nejlepší nový rok.
manželé Brennerovi
