Zákon č. 306/2008 Sb. přináší od 1.1.2010 řadu výrazných změn v důchodovém pojištění. Nejdůležitější z nich se týkají započítávání doby pojištění, podmínek nároku na starobní důchod, invalidních důchodů a důchodů pečujících osob. Zároveň se také mění některé pojmy, což bude mít dopad i mimo oblast důchodového pojištění. Co nás tedy v problematice invalidních důchodů od ledna čeká.
Dosavadní systém plných a částečných invalidních důchodů bude nahrazen systémem třístupňovým. Podle znění zákona je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. V případě, že pracovní schopnost poklesla:
- nejméně o 35%, ale nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu I. stupně,
- nejméně o 50%, ale nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu II. stupně,
- nejméně o 70%, jedná se o invaliditu III. stupně.
Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu:
- zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,
- zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,
- zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,
- schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,
- schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,
- v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok. Změna spočívá ve vymezení oblastí, v nichž dochází k ovlivnění pracovní schopnosti, a také v zavedení pojmu pracovní schopnost do definice dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Zařazení tohoto pojmu otevírá prostor pro využití léčebné moci papíru, neboť pojem „pracovní schopnost“ je odlišný od dosavadního pojmu „schopnost soustavné výdělečné činnosti“, a je tudíž pochopitelné, že bodové ohodnocení zdravotních postižení pro účely invalidity musí být jiné než to současně platné.
Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Za stabilizovaný zdravotní stav se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení [odstavec 4 písm. c)], jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech.
Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku:
- do 20 let méně než jeden rok,
- od 20 let do 22 let jeden rok,
- od 22 let do 24 let dva roky,
- od 24 let do 26 let tři roky,
- od 26 let do 28 let čtyři roky a
- nad 28 let pět roků z posledních deseti let před vznikem invalidity.
Nově bude stanovena podmínka pro osoby, u nichž invalidita nastala po 38. roku. Zde je rozhodná doba 20 let před vznikem invalidity a potřebná doba pojištění činí 10 roků. Význam této novinky si můžeme ukázat na modelovém příkladu. Čtyřicetiletá osoba se stala plně invalidní. Dobu pojištění má přitom od 18 do 31 let. Podle dosavadních předpisů by nárok na invalidní důchod nebyl, nová úprava však již přiznání důchodu umožňuje, neboť v období od 20 do 40 let je 11 let doby pojištění. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou také tehdy, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity, u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky. Velmi důležité je ustanovení o tom, že pro nárok na invalidní důchod se započítává do doby pojištění též doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice, a to před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky, a po dosažení věku 18 let po dobu prvních šesti let tohoto studia. A též doba evidence na úřadu práce během období, kdy uchazeč o zaměstnání pobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, a v rozsahu nejvýše 3 let i doba, po kterou již tyto podpory v nezaměstnanosti nepobírá. Tříletá doba se zjišťuje zpětně ode dne nároku na důchod.
Pokud jde o výši invalidního důchodu, zůstává i zde zachován dvousložkový princip. Důchod bude nadále tvořen pevnou výměrou, jejíž výše činí v současné době 2 170 Kč, a procentní výměrou, která činí za každý celý rok doby pojištění měsíčně:
- 0,5% výpočtového základu u invalidity I. stupně,
- 0,75% výpočtového základu u invalidity II. stupně,
- 1,5% výpočtového základu u invalidity III. stupně.
Z porovnání s dosavadní právní úpravou je zřejmé, že částky stanovené pro invaliditu I. a II. stupně byly stanoveny tak, že dosavadní výše procentní výměry částečného invalidního důchodu je určena pro invalidní důchody II. stupně a nově přibyla invalidita I. stupně. Výše 1,5% výpočtového základu odpovídala plnému invalidnímu důchodu, výše 0,75% odpovídala částečnému invalidnímu důchodu. Zásadní změnu zaznamenalo pojetí schopnosti výkonu práce za zcela mimořádných podmínek, kde oproti stávajícímu vymezení výčtem diagnóz dochází k definicím mimořádných podmínek při invaliditě dosahující alespoň 70 procentních bodů.
Zcela mimořádnými podmínkami, za nichž je pojištěnec schopen výdělečné činnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 %, se rozumí zásadní smysluplná úprava nebo přizpůsobení pracovních podmínek, pořízení a využívání zvláštního vybavení pracoviště, zvláštní úpravy stávajících strojů, nástrojů, používání zvláštních pracovních pomůcek nebo každodenní podpora nebo pomoc na pracovišti formou předčitatelských, tlumočnických služeb nebo pracovní asistence.
Snad největších změn však doznala příloha nové prováděcí vyhlášky, která obsahuje procentní míry poklesu pracovní schopnosti. K podstatným změnám došlo ve strukturování vyhlášky a zařazením řady postižení pod zcela jiné kapitoly včetně případného rozdělení do samostatných kapitol. Za jeden z nezávažnějších problémů je však třeba považovat podstatné snížení bodového hodnocení neúměrně velkého počtu zdravotních postižení. Navrhované změny ve vyhlášce naplno otevírají dveře k masivnímu odebírání dosavadních plných invalidních důchodů.
Přestože při změně stupně invalidity se nově stanoví výše invalidního důchodu ode dne, kdy došlo ke změně stupně invalidity, u dosavadních částečných invalidních důchodů přiznaných před 1. 1. 2010 zůstane výše důchodu zachována i v případech, že tito lidé budou po tomto datu posouzeni jako invalidé I. stupně. Pokud jde o plné invalidní důchody, tam může dojít ke snížení na částku odpovídající I. nebo II. stupni invalidity od 13. splátky tohoto důchodu splatného po dni konání prohlídky.
Michal Šimůnek
