Uzavírání smluv o poskytování sociálních služeb a některé problémy s tím spojené

Sjednávání smluv o poskytování sociálních služeb podle individuálních potřeb jejich uživatelů je významným krokem k uplatnění svobodné vůle těchto osob. Znamená to, že o dotčených jedincích a jejich potřebách nebude „někým rozhodováno“, ale že se stanou přímo účastníky jednání o druhu, rozsahu a podmínkách poskytované služby.

Zákon o sociálních službách vyžaduje písemné uzavírání smluv u všech služeb sociální péče a dále v případě služeb sociální prevence u azylových domů či domů napůl cesty a u poskytování služby v terapeutické komunitě. Písemně musí být smlouva uzavřena na návrh kterékoli ze smluvních stran také při poskytování rané péče, tlumočnických služeb, sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi nebo sociální rehabilitace.

Kvůli požadavku na písemnou formu mohou v některých případech vzniknout problémy spojené se způsobilostí občana takové smlouvy uzavírat. To se týká zejména případů, kdy jedinec není schopen např. z důvodu vysokého věku či mentálního postižení obsah smlouvy pochopit. Mohlo by to následně vést k pochybnostem, zda je uzavření takové smlouvy skutečně projevem svobodné a vážné vůle, a zda tedy není z tohoto důvodu neplatná. Nejjednodušším řešením je, pokud je dotyčný schopen alespoň svobodného projevu vůle v tom smyslu, že zmocní jinou osobu k uzavření smlouvy, a je schopen toto zplnomocnění podepsat. V případě, že takového úkonu schopen není, přichází v úvahu buď ustanovení opatrovníka, které předpokládá zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům, nebo použití § 92 odst. 6 zákona o sociálních službách, jenž stanoví, že „osobu, která není schopna sama jednat a nemá zákonného zástupce, zastupuje při uzavírání smlouvy obecní úřad obce s rozšířenou působností.“

Uzavírání smluv se nevyžaduje v případě, kdy existuje rozhodnutí o přijetí do zařízení sociální péče a o úhradě za ni podle dosavadních právních předpisů. Tato rozhodnutí zůstávají v platnosti i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdéle však po dobu tří let, pokud se osoba a poskytovatel sociálních služeb nedohodnou jinak nebo se nedohodnou na jiném rozsahu poskytování služeb. Namísto úhrady za pomoc poskytovanou z důvodu bezmocnosti podle dosavadních právních předpisů je osoba, které byl přiznán příspěvek na péči, povinna hradit ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona úhradu za péči z příspěvku na péči.

Náležitosti smlouvy

  1. označení smluvních stran,
  2. druh sociální služby,
  3. rozsah poskytování sociální služby,
  4. místo a čas poskytování sociální služby,
  5. výše úhrady za sociální službu sjednanou v rámci výše úhrady stanovené v § 73 až 77 a způsob jejího placení,
  6. ujednání o dodržování vnitřních pravidel stanovených poskytovatelem pro poskytování sociálních služeb,
  7. výpovědní důvody a výpovědní lhůty,
  8. doba platnosti smlouvy

Poskytovatel sociálních služeb může odmítnout uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb pouze v případě, že

  1. neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá,
  2. nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá,
  3. zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis.

Vyhláška č. 505/2006 Sb. v §036 stanoví, že: „Poskytnutí pobytové sociální služby se vylučuje, jestliže

  1. zdravotní stav osoby vyžaduje poskytnutí ústavní péče ve zdravotnickém zařízení,
  2. osoba není schopna pobytu v zařízení sociálních služeb z důvodu akutní infekční nemoci, nebo
  3. chování osoby by z důvodu duševní poruchy závažným způsobem narušovalo kolektivní soužití; to neplatí, jde-li o poskytnutí pobytové sociální služby v domově se zvláštním režimem.“

Uzavírání smluv u jednotlivých druhů sociálních služeb

Služby sociální péče lze rozdělit do dvou velkých skupin – na služby pobytové a služby ambulantní nebo terénní.

Službami pobytovými se rozumí služby poskytované v týdenních stacionářích, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory či v domovech se zvláštním režimem, dále jde o chráněné bydlení, služby poskytované ve zdravotnických zařízeních, ústavní péči a služby poskytované v sociálně-rehabilitačních centrech. V těchto případech není třeba ve smlouvě sjednávat ceny za sociální služby, neboť se ze zákona hradí ve výši přiznaného příspěvku. Jedinou výjimkou jsou pobytové služby v týdenních stacionářích, kde je výše úhrady omezena do 75% přiznaného příspěvku.

Rovněž z hlediska obsahu smluv nebudou mezi jednotlivými typy zařízení podstatné rozdíly, což umožní využít vzorové smlouvy. Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo na svých webových stránkách vzor pobytové smlouvy, která se týká pobytu v domově důchodců. Prováděcí předpis k zákonu, jímž je vyhláška č. 505/2006 Sb., pak stanoví maximální výši úhrady za stravování částkou 160 Kč za ubytování a částkou 140 Kč denně za celodenní stravu. Tyto částky jsou stanoveny již s přihlédnutím k provozním nákladům s poskytnutím ubytování.

Při uzavírání smlouvy je však třeba respektovat ustanovení § 73 odst. 3 zákona o sociálních službách, podle něhož musí osobě zůstat po úhradě za ubytování a stravu alespoň 15 % jejího příjmu. To znamená, že v případech, kdy výše příjmu neumožňuje požadovat plnou úhradu, musí být maximální výše úhrady stanovena a ve smlouvě upravena tak, aby byl tento požadavek zákona dodržen.

Plnou výši úhrady lze i v těchto případech použít tehdy, dohodne-li se poskytovatel na spoluúčasti úhrady nákladů s manželem (manželkou), rodiči nebo dětmi osoby, jíž je sociální služba poskytována a u níž by nebyla zákonem požadovaná výše zůstatku příjmu dodržena. Nedojde-li však k takové dohodě, musí poskytovatel výši úhrady za ubytování a stravu snížit.

Situace u služeb poskytovaných ambulantně nebo v domácnosti uživatele je komplikovanější. To je způsobeno jak větší rozmanitostí typů těchto služeb, tak zejména tím, že zde existuje více druhů úhrady nákladů. Zatímco u osobní asistence se úhrada řídí počtem hodin a výše úhrady za jednu hodinu činí maximálně 85 Kč s tím, že pokud služba netrvá celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí, u pečovatelské služby je to jinak. Vedle této sazby (používané pro úkony péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, pomoc při přípravě jídla a pití a jeho podávání, pro běžný úklid a údržbu domácnosti, údržbu domácích spotřebičů, pomoc při zajištění velkého úklidu, donášku vody, topení v kamnech včetně donášky a přípravy topiva a údržby topných zařízení, běžné nákupy a pochůzky) je stanovena ještě úhrada za poskytnutí celodenní stravy v rozsahu minimálně tří hlavních jídel částkou 140 Kč denně nebo 70 Kč za oběd.

Jestliže jde o donášku jídla nebo jeho dovoz, hradí se částka 20 Kč, 100 Kč pak může činit úhrada za velký nákup (např. týdenní nákup, nákup ošacení a nezbytného vybavení domácnosti) a zvláštní částkou je stanoveno praní a žehlení prádla, a to ve výši 50 Kč za kg prádla (suchého). Na rozdíl od smlouvy o osobní asistenci, jejíž vzor je rovněž na webových stránkách MPSV, je nutné při stanovení úhrady použít i těchto položek a vzor smlouvy upravit.

Smlouva o poskytování tísňové péče bude oproti smlouvě o poskytování osobní asistence a pečovatelské služby jednodušší co do rozsahu poskytovaných služeb, avšak náročnější, pokud se týká výše úhrad. Vyhláška stanoví, že v těchto případech činí úhrada skutečné náklady na provoz technických komunikačních prostředků. Tato úhrada je stanovena jako maximální. Stejným způsobem, jako je stanovena úhrada pro osobní asistenci, je určena i úhrada průvodcovské a předčitatelské služby a podpory samostatného bydlení.

Odlehčovací služby se hradí způsobem obdobným jako pečovatelská služba s tím, že se zvlášť neúčtuje donáška oběda, velký nákup a praní prádla. Výše úhrady je v ostatních částech stejná. Stejný režim úhrady platí i pro centra denních služeb a denní stacionáře. Vzor smlouvy pro domovy seniorů lze použít i pro azylové domy s tím, že cena za stravu zůstává stejná, avšak cena za ubytování je stanovena maximálně ve výši 90 Kč denně, anebo v případě rodiny s nezletilými dětmi 60 Kč denně za dospělou osobu a 30 Kč denně za dítě. U domů napůl cesty se hradí pouze ubytování, a to v částce 90 Kč denně. Při pobytu v terapeutických komunitách se hradí celodenní strava ve výši 140 Kč denně, nebo 70 Kč za oběd a 130 Kč za ubytování.

K použití vzorů uváděných MPSV mám jednu poznámku. Podle mého názoru je třeba zahrnout do smlouvy i ustanovení o poskytování poradenství, neboť to je podle zákona povinnou součástí každé sociální služby.

Bohužel se zcela se naplňuje předpoklad NRZP, že se smlouvami budou problémy. Z poznatků poradců i dotazů na poradnu NRZP vyplývá, že poskytovatelé sociálních služeb u návrhu smluv ne vždy dodržují ustanovení zákona uvádějící, že po úhradě částky za ubytování a stravu musí uživateli zůstat nejméně 15% příjmu. Takové ujednání je ovšem neplatné!!

Registrujeme také snahy o nasazení maximálních cen bez potřebné diferenciace. Například za ubytování v třílůžkovém pokoji 160 Kč denně, tedy stejně jako v případě pokoje jednolůžkového, neboť částka 160 Kč denně za ubytování je maximálně přípustná.

V oblasti pečovatelské služby se vyskytují problémy se započítáváním cest k uživateli. V návrhu smluv bývá cesta započítávána do hodinové sazby za úkon, takže výsledná částka přesahuje hranici stanovenou vyhláškou. I taková ujednání jsou pro rozpor se zákonem neplatná!! Vyskytují se i nedostatky ve vztahu k charakteru postižení. Například někde nejsou vnitřní pravidla pro poskytování služby v Braillově písmu, přestože je smlouva uzavírána s nevidomou osobou.

Tyto poznatky ukazují, že v působení poradců i koordinátorů bude nutné zdůraznit informační, kontrolní a zejména poradenskou činnost zaměřenou na problematiku smluv.

(hut)

Označeno v Sociální otázky